Ten den nebyl ni\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd, \u0159ekl bych, byl p\u0159\u00edmo nudn\u00fd.
Jak 9 let\u00fd kluk jsem se sv\u00fdm o \u200b\u200brok star\u0161\u00edm br\u00e1chou sed\u011bl na zadn\u00edm sedadle na\u0161eho zelen\u00e9ho Wartburgu. P\u0159ilepen\u00fdmi nosy na pootev\u0159en\u00fdch oknech jsme sledovali okoln\u00ed krajinu cestou z Vranova do Se\u010doviec. Vezli jsme uja Du\u0161ana na vlakovou stanici.<\/p>\n\n\n\n

Du\u0161an a Izo (m\u016fj otec) byli nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1di, co\u017e v t\u011bch dob\u00e1ch znamenalo kamar\u00e1dstv\u00ed doslova na \u017eivot a na smrt. Nebylo dne, kdy by nebyly spolu. Pr\u016fkopn\u00edci kulturistiky a pot\u00e1p\u011bn\u00ed ve Vranov\u011b, kter\u00fdch krom\u011b l\u00e1sky ke sportu a p\u0159\u00edrod\u011b spojovala jak\u00e1si zvl\u00e1\u0161tn\u00ed chemie, kdy\u017e si rozum\u011bli i beze slov.
P\u0159esn\u011b jako ten den v aut\u011b, kdy\u017e ne\u0159ekli ani slovo. Nep\u0159ikl\u00e1dal jsem tomu \u017e\u00e1dn\u00fd hlub\u0161\u00ed v\u00fdznam, nebo\u0165 oni dok\u00e1zali v n\u011bm\u00e9m \u00fa\u017easu i hodinu sledovat mravence jak v nap\u00ednav\u00e9m p\u0159\u00edrodopisn\u00e9m filmu. Oba toti\u017e milovali p\u0159\u00edrodu v ka\u017ed\u00e9 podob\u011b ale nejv\u00edce snili, tak jako v\u011bt\u0161ina chlap\u016f zpoza \u017eelezn\u00e9 opony o prav\u00e9 divo\u010din\u011b a divok\u00e9m z\u00e1pad\u011b, kter\u00e9 nas\u00e1valy jako chlapci v knih\u00e1ch od Julese Verna \u010di Karla Maya.<\/p>\n\n\n\n

Byly to dva siln\u00e9 v\u016fd\u010d\u00ed typy, kter\u00e9 sv\u00e9 nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed l\u00e9ta \u017eivota zasv\u011btili kulturistice a pot\u00e1p\u011bn\u00ed na Doma\u0161i. Byly j\u00e1drem partie, kter\u00e1 se kolem nich zformovala ve Vranov\u011b a setk\u00e1vala v legend\u00e1rn\u00ed \u010dink\u00e1rni EL\u00c1N ve sklep\u011b cihlov\u00e9ho \u010din\u017e\u00e1ku. Izo, Du\u0161an, Ondro, Laci, Jo\u017eko, Stano byli chlapi, kte\u0159\u00ed \u017eili sv\u00e9 ka\u017edodenn\u00ed \u017eivoty na nakl\u00e1da\u010d\u00edch d\u0159eva, ve v\u00fdtahov\u00fdch \u0161acht\u00e1ch \u010di koteln\u00e1ch. Denno denn\u011b se po pr\u00e1ci v El\u00e1n setk\u00e1valy a cvi\u010dili na sv\u00e9pomoc\u00ed sva\u0159ovan\u00fdch stroj\u00edch a kladkov\u00fdch mechanismech vyroben\u00fdch podle fotek ze zahrani\u010dn\u00edch \u010dasopis\u016f. V partii platila nepsan\u00e1 chlapsk\u00e9 pravidla, zdrav\u00e1 rivalita a hierarchie jako ve vl\u010d\u00ed sme\u010dce. Pokud jste se cht\u011bli st\u00e1t sou\u010d\u00e1st\u00ed partie a nebodaj za\u010d\u00edt tr\u00e9novat v ELAN, museli jste nejprve proj\u00edt kondi\u010dn\u00edmi testy, kter\u00fdmi jen m\u00e1lokdo pro\u0161el napoprv\u00e9. Testovali tak odolnost a hou\u017eevnatost kluk\u016f, kte\u0159\u00ed cht\u011bli opravdu tr\u00e9novat. I pojem v oblasti kulturistiky a pozd\u011bj\u0161\u00ed otc\u016f cvi\u010denec Igor Kope\u010dek se do el\u00e1n dostal a\u017e na podruh\u00e9. EL\u00c1N nebyla jen \u010dink\u00e1re\u0148. Byl to duch kolem nev\u00eddan\u00e9 partie, kter\u00e1 byla aktivn\u00ed v pot\u00e1p\u011bn\u00ed, hokeji, fotbale \u010di organiza\u010dn\u00edch aktivit\u00e1ch m\u011bsta. V \u010dink\u00e1rni se chlapi ve\u010der setk\u00e1vali, pl\u00e1novali v\u00edkendy na Doma\u0161i, snili a sv\u00e9pomoc\u00ed tvo\u0159ily vylep\u0161en\u00ed stroj\u016f na cvi\u010den\u00ed, \u010di dokonce kompresor na pln\u011bn\u00ed lahv\u00ed na pot\u00e1p\u011bn\u00ed. V t\u00e9 dob\u011b byl nedostatek \u0161\u00edlen\u00fd katalyz\u00e1tor tvo\u0159ivosti, kdy\u017e si chlapi um\u011bli vyrobit cokoli. Neznali slovo ned\u00e1 se a doslova se m\u011bnily p\u0159i p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed a tvo\u0159en\u00ed na superhrdin\u016f.<\/p>\n\n\n\n

Otec s Du\u0161anem nad\u00e1le ml\u010dky sed\u011bli vp\u0159edu jako Brynner a McQueen v dostavn\u00edku v legend\u00e1rn\u00ed sc\u00e9n\u011b ve filmu 7 state\u010dn\u00fdch. Chlapi, kte\u0159\u00ed nepl\u00fdtvali zbyte\u010dn\u00fdmi \u0159e\u010dmi a vyza\u0159ovala z nich sebejistota a klid. Jako kdy\u017e otec ztratil kl\u00ed\u010de v lese p\u0159i houba\u0159en\u00ed, ale s klidem rozbil bo\u010dn\u00ed ok\u00e9nko, nastartoval na kabl\u00edky auto a dovezl n\u00e1s bezpe\u010dn\u011b s bratrem dom\u016f. P\u0159i n\u011bm jsme se c\u00edtili bezpe\u010dn\u011b i tehdy, kdy\u017e n\u00e1s na \u010dlunu vyvezl do st\u0159edu Doma\u0161a, povyhadzoval nekompromisn\u011b do tmav\u00e9 hlubok\u00e9 do vody. Nestihli jsme ani zak\u0159i\u010det od strachu a u\u017e jsme se po prvotn\u00edm pono\u0159en\u00ed homp\u00e1\u013eali v koupac\u00edch vest\u00e1ch na hladin\u011b jako \u0161punty. Srdce jsme m\u011bli a\u017e v kalhotech a v o\u010d\u00edch strach, proto\u017ee jsme nev\u011bd\u011bli plavat, ale pln\u011b jsme mu d\u016fv\u011b\u0159ovali.<\/p>\n\n\n\n

Kolem jsme najeli na v\u00fdmol a prudce jsme v\u0161ichni nadsko\u010dili v aut\u011b. V kufru auta zaklepou kov o kov. Otec se pod\u00edval na Du\u0161ana a \u0159ekl: „to byly l\u00e1hve na pot\u00e1p\u011bn\u00ed“. Ihned mi hlavou prob\u011bhly \u010derstv\u00e9 z\u00e1\u017eitky z l\u00e9ta na Doma\u0161i. Vr\u00e1blov\u00e1 chata, Zaje\u010d\u00ed debra, Indi\u00e1nsk\u00e1 z\u00e1toka a moje prvn\u00ed opravdov\u00e9 pot\u00e1p\u011bn\u00ed v hloubce 5 metr\u016f, bitvy a ohadzovanie bl\u00e1tem s Du\u0161anova synem a ostatn\u00edmi d\u011btmi EL\u00c1Novskej partie. Lov \u00faho\u0159\u016f pod vodou do s\u00ed\u0165ky, v\u00fdrobu luk\u016f a bezinkov\u00e9 pu\u0161ky na trnky, stopov\u00e1n\u00ed zv\u00ed\u0159at v lese, pozn\u00e1v\u00e1n\u00ed rostlin, rann\u00ed bud\u00ed\u010dkem a rozcvi\u010dky na orosen\u00ed tr\u00e1v\u011b, koup\u00e1n\u00ed a myt\u00ed zub\u016f v ledov\u00e9m stru\u017eky, no\u010dn\u00ed pochod lesem a sv\u011btlu\u0161ky, sout\u011b\u017ee zdatnosti, vytrvalosti a p\u0159esnosti, ve\u010dern\u00ed op\u00e9k\u00e1n\u00ed a chu\u0165 p\u0159ip\u00e1len\u00e9ho bramboru z grilu \u2026 ..
Moje vzpom\u00ednky p\u0159eru\u0161il p\u00edskot vlaku. Bl\u00ed\u017eily jsme se k vlakov\u00e9 stanici. N\u011bkolik m\u00edstn\u00edch \u0161tamgasty pofaj\u010dievalo p\u0159ed budovou, kde jsme zaparkovali. Zpozorn\u011bli p\u0159i v\u00fdstupu Du\u0161ana a otce z auta. Vysportovan\u00e9 chlapisko, v t\u00e9 dob\u011b neobvykl\u00fd jev, vzbuzovaly p\u0159irozen\u00fd respekt. S bratrem jsme se rozlou\u010dili s ujom Du\u0161anem a nasedli zp\u011bt do auta. Otec se s n\u00edm je\u0161t\u011b chv\u00edli mluvil a pak se dlouho objali jako brat\u0159i.<\/p>\n\n\n\n

Otec cestou zp\u011bt ne\u0159ekl ani slovo a i kdy\u017e jsme to s bratrem nevid\u011bli, tu\u0161ili jsme, \u017ee i celou cestu proplakal. Pamatuji si jen, \u017ee o p\u00e1r t\u00fddn\u016f jsme obdr\u017eeli od Du\u0161ana list z Toronta. V t\u00e9 dob\u011b jsem tomu nerozum\u011bl, ale pozd\u011bji jsem pochopil cel\u00fd ten sc\u00e9n\u00e1\u0159 osudn\u00e9ho dne. Du\u0161an ten den emigroval do Kanady, vysn\u011bn\u00e9 zem\u011b z verneoviek a presnen\u00fdch noc\u00ed.<\/p>\n\n\n